Jdi na obsah Jdi na menu

Neoféma modrohlavá - Mutace

 Úvod

Popisovat tuto Neofemu v přírodních podmínkách je podle mého zbytečné, protože je na toto téma napsáno spousta knižních publikací a je toho o ni požehnaně i na dnešním nejsilnějším médiu, internetu. V následujícím textu bych vám však chtěl přiblížit její mutace. 

 
 

Primární mutace neofémy modrohlavé

 

Modrá běloprsá

Tato mutace zřejmě vznikla z částečně
modrých ptáků – tedy Parblue, u chovatele
K. Veena v Nizozemí. Tuto teorii potvrzuje
i John Lewitzk, který ji odchoval v Adelaide
v jižní Austrálii. Chovem
páru Parblue v Sydney v roce 1985 Jack Stunnell
odchoval rovněž dva ptáky s modrým
tělem a čistě bílou hrudí. Zdá se tedy, že kolébkou
této mutace je Austrálie. První White-fronted tedy po našem
Modrý běloprsý se objevil v Evropě v roce
1976. U této mutace nastává celková absence psittacinu.
Všechna pera barevné plochy, které jsou normálně červené,
oranžové nebo žluté nahrazují bílé a zelené
plochy opeření je nahrazeno čistou modrou
barvou. Zbarvení hlavy a ramen je takřka totožné
s přírodním ptákem, barva těla je modrá, prsa
a břicho čistě bílé, oko tmavé, nohy, drápy
a zobák jsou totožné s přírodním ptákem.
Dědičnost je recesivní

Příklad párování zeleného štěpitelného jedince se zeleným:

1,0 Zelený / modrou běloprsou x 0,1 zelená
50 % samců i samic bude zelených a 50 % samců i samic
bude Zelených / modré běloprsé
 
Druhý příklad párování je mutační pták x zelený:
1,0 Modrý běloprsý x 0,1 zelená
100 % samců Zelených / modré běloprsé
100 % samic Zelených / modré běloprsé
 
1,0 Modrý běloprsý x 0,1 Zelená / modré běloprsé:
50 % samců bude modrých běloprsých a 50 %
Zelených / modré běloprsé
50 % samic bude modrých běloprsých a 50 %
Zelených / modré běloprsé
 
1,0 Modrý běloprsý x 0,1 modrá běloprsá
100 % samců i samic bude Modrých běloprsých
 

_dsc3874.jpg

Martin Papač

 

 

 

Aqua - Tyrkysová (Parblue)

 

 
Aqua mutace (dříve nazývaná jako
zelená pastelová). Zbarvení těla je zelené
s modrým nádechem, hlava stejná jako
u přírodních, oko tmavé, ramena jako u přírodních,
břicho je citronově žluté a zesvětlalé,
prsa samců mají různé odstíny oranžové barvy.
 

397.jpg

Martin Papač

Tyrkys mutace (dříve nazývaná
jako modrá pastelová) – zbarvení těla je
modré se slabým zeleným nádechem, hlava
tmavě modrá, ramena tmavě modrá, břicho
žluté a prsa samců světle narůžovělá, někdy do
oranžova. Barva prsou u těchto mutací je variabilní.
Dědičnost této mutace je rovněž recesivní.
Parblue neboli částečně modrá, je stejná alelická řada jako Modrý běloprsý. Ovšem ptáci parblue jsou částečně dominatní v postavení k modré běloprsé, proto ze spojení Modrého běloprsého a parblue ptáka bude převaha odchovaných mláďat Parblue. Je to pouze teorie a tak za život chovného páru můžeme pozorovat i převahu modrých, ale zpravidla se to nestává. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu a tutéž mutaci, tak není možné, abychom říkali například : Aqua štěpitelný na modré běloprsé nebo Modrý běloprsý štěpitelný na Aqua. Pokud se jedná o jednu a tu samou mutaci, tak není možné aby navzájem štěpily. 
 

328.jpg

Martin Papač

 

 

 

Pastelová mutace

 

Pastel je takzvané recesivní zesvětlení.U nás se s největší pravděpodobností tato mutace nevyskytuje! Ve snaze sjednotit pojmenování mutací CDE
v roce 2004 rozhodla, aby název těchto mutací
Neofém modrohlavých byl Aqua a Tyrkysová.
Dříve používaný pojem „pastel“ je neplatný
pro modrou sérii, protože je geneticky definována
jako snížení 50 % melaninu, zatímco
Parblue u modrohlavých je pouze výsledkem
změny psittacinu. Kromě toho je nyní uznána jako platná
Pastelová mutace u modrohlavých v Austrálii,
kde ji chová Stuart Shiner. Proto je nesprávný název pastel,
pro u nás chované ptáky Aqua a Tyrkys!
Pastelová mutace je odlišná mutace od našich mutací Aqua a Tyrkys.
Podle Sindela a Gilla (1992) byla pastelová mutace objevena
v Austrálii v roce 1958. První odchovaný pták
byla modravá samice – původně „Pastel Blue“(Pastelová modrá).
Pokrok v této mutaci přinesl odchov „Pastel
Blue“ a „Sea-green“(zelenomodré) mutace.
 

1-0-pastel-x-0-1-tmavy-faktor-khaki-samice.jpg

Stuart Shiner

 

 

Plavá (Fallow)

 

Plavá mutace byla poprvé v naší republice
odchována v roce 1983. Měl o ní informovat
časopis EXOTA 1994, str. 35. Zbarvení
této mutace je světlejší, než je tomu u přírodní
formy. Záda jsou nažloutlá, břicho jasně žluté s červenou
náprsenkou u samce, letky a ramena
šedo-žlutá, spodek křídla je šedý, hlava modrostříbrná,
oko červené, zobák, nohy a drápky
světlé. Dědičnost
plavé mutace je autozomální recesivní.  Bohužel tato mutace je velmi náchylná a je opravdu těžké ji udržet při životě delší dobu. Boj s touto mutací vzdali i velmi zkušení chovatelé ze zemí Beneluxu.
 

cc-003.jpg

Frank van Hees

 

 

 

Skořicová

 

Tato mutace byla odchována poprvé současně s Pallid (Izabelovou) mutací v Německu

v roce 1968 Budnikem a Janssenem. Chovatelé se nejprve domnívali,
že se jedná o jednu mutaci, ale kontrolní páření tuto teorii vyvrátilo.
Skořicová mutace zabraňuje přeměně hnědé
do černé, tj. zabraňuje kompletní syntéze melaninu.
Kortikální a konstrukční vrstvy nejsou nijak
ovlivněny. Oko mláďat je hnědočervené a v dospělosti,
mají oko švestkově hnědé. U skořicových ptáků nejsou
žádné stopy po černé nebo šedé, všechna pera
se jeví jako hnědá. Zbarvení těla v dospělosti je
matné světle zelené, hlava a ramena světle
modrá, prsa červená, břicho žluté, letky hnědofialové,
drápky a nohy světlejší než u přírodních
ptáků. Dědičnost skořicové je recesivní,
vázaná na pohlaví. Laicky řečeno, že u této mutace může štěpit
pouze samec a samice nikoliv.
 
Odchov od následujících párů:
1,0 Zelený/ skořicovou x 0,1 Zelená
50 % samců zelených a 50 % samců zelených/ skořicové
50 % samic zelených a 50 % samic skořicových
 
1,0 Skořicový x 0,1 přírodní :
100 % samců Zelených / skořicovou
100 % samic skořicových
 
1,0 Zelený x 0,1 skořicová:
100 % samců Zelených / skořicovou
100 % samic Zelených
 
1,0 Přírodní / skořicovou x 0,1 skořicová:
50 % samců Zelených / skořicové a 50 % samců skořicových
50 % samic Zelených a 50 % samic skořicových
 
1,0 Skořicový x 0,1 skořicová:
100 % samců i samic skořicových
 
 

 

 

Lutino

 

Lutino mutace vázaná na pohlaví byla
objevena v Austrálii v roce 1960, ale nebyla
stabilizována. V roce 1986 ji začal pravidelně odchovávat
Emil Antonín v Německu. Je
také záznam o tom, že existuje lutino s recesivní
dědičností, ale zatím pokud vím, není
tato informace potvrzena. Zbarvení lutina
je výrazně žluté v oblasti zeleného zbarvení
u přírodních ptáků. Samci mají prsa červená,
hlava a ramena jsou čistě bílé, ale na
dobrém světle, v oblastech, které by jinak
byly modré, samci ukazují slabý lesk – ledově
modrá. Toto naznačuje přetrvávající drobné
stopy melaninu, který odráží světlo. Duhovky
jsou červené, zobák světle rohové barvy, nohy
masově růžové barvy a drápky bílé. Dědičnost
je recesivní vázaná na pohlaví. Tato mutace je
velice atraktivní. U kombinace
přírodního a lutino ptáka je výsledek odchovu
stejný jako u skořicové mutace, tudíž ho nebudu
více rozvádět.
 

_dsc3728.jpg

 

 

Pallid (Izabelová)

 

Tato mutace byla pravděpodobně odchována opět
u Budnika a Janssena v Německu v roce
1968 a zároveň byla vyšlechtěna mutace skořicová.
Uvedená mutace je často označována jako
Izabelová. Použití Pallid (což označuje alelu
genu ino) muselo být odůvodněno kontrolním
pářením. Tato mutace se ukáže pouze
slabým ředěním melaninu a rozdíly mezi ní
a přírodním ptákem nejsou veliké, avšak velmi atraktivní.
Celková barva ptáka je mírně světlejší, matnější, ale jakoby výraznější.
Duhovka je tmavě hnědá. Nohy, drápy
a zobák jsou o něco světlejší než u přírodního
ptáka. Často se používá v kombinaci
s jinými mutacemi. Mutace Pallid (Izabelová)
má dědičnost recesivní vázanou na pohlaví.
Výsledek odchovů je stejný jako u ostatních
mutací vázaných na pohlaví. U kombinace
pallid a přírodního ptáka je výsledek odchovu
stejný jako u skořicové mutace.

 

dsc_0106.jpg

Martin Papač

 

 

Šedý faktor (Grey factor)

 

Tato mutace byla vyvinuta kolem roku
1995 buď v Belgii Jeff van Eschem, nebo
v Holandsku u Frans Schouwa. Šedý faktor
je mutace, která ovlivňuje strukturální barvy,
dědičnost je úplná dominantní, a proto na tuto
mutaci nemůže štěpit ani samec ani samice.
Jako taková je šedá buďto jednofaktorová (Singl Factor
= SF) a nebo dvoufaktorová (Dual Factor) šedá
vloha. U přírodních ptáků, jejichž celková
barva je zelená, šedý faktor vytváří šedozelené
zbarvení (odtud název šedozelená neboli Grey
green). Modré plochy jsou stříbřitě šedé, prsa
samců jsou červená, břicho žluté, nohy, zobák
a drápky stejné jako u přírodních. Mnozí
chovatelé si myslí, že mají olivové, ale přitom
jsou to šedozelení. Olivová mutace je aktuálně naprostý nesmysl,
protože doposud nebyl a není prokázán tmavnoucí faktor.
Pokud by existovali olivoví ptáci, tak by potom museli existovat
i tmavozelení a ti rozhodně nejsou. Nelze proto odchovat
Mauve, natož kobalt, neboť kombinace DF
tmavého faktoru a modré vytváří modrošedou
barvu s názvem Mauve.
V kombinaci s modrým ptákem je barva bez žlutých pigmentů,
a proto vytváří čistou šedou barvu, která je obvykle
označována jako Grey – šedá. U nás se jí říká
lidově ,,černá“, ale geneticky je správný název
šedomodrá. 
 
1,0 Šedozelený (1f) x 0,1 Zelená:
50 % samců a samic je šedozelených (1f)
50 % samců a samic je zelených
 
1,0 Šedozelený (2f) x 0,1 Zelená:
100 % samců i samic šedozelených (1f)
 
1,0 Šedozelený (1f) x 0,1 šedozelená (1f):
25 % samců i samic šedozelených (2f)
50 % samců i samic šedozelených (1f)
25 % samců i samic Zelených
 
1,0 Šedozelený (2f) x 0,1 šedozelená (1f):
50 % samců i samic šedozelených (2f)
50 % samců i samic šedozelených (1f)
 
1,0 šedozelený (2f) x 0,1 šedozelená (2f):
100 % šedozelených (2f)
 

180.jpg

Martin Papač

 

 

Skvrnka (Mottle)

 

První mutace skvrnka u neofém modrohlavých
se objevila v Evropě kolem roku
1967. Podle Hermana Zomera (2005) byla tato
mutace vyvinuta hlavně G. van Malsenem.
Mutace způsobuje vymizení melaninu, nahrazuje
zelenou žlutou a modrou bílou barvou.
Mladí ptáci se podobají obecně normálním
ptákům, ovšem v opeření vytvářejí strakaté znaky.
V následných přepeřováních v průběhu
několika let. Procento strakatých oblastí se
pohybuje mezi 5–95 %. Jak strakaté znaky
narůstají, tak v oblasti náprsenky vylučují
pohlavní dimorfismus, červené znaky na
hrudi se pomalu vytrácí. Tento typ progresivní
strakaté mutace je znám jako skvrnka
a byl zjištěn u andulek, hrdličky a alexandrů
malých. Jeho dědičnost je složitá, proto proměny
měnícího se vzhledu ptáků a chovné
výsledky mohou být matoucí. Nicméně jednoduše
řečeno, měl by chovatel s nimi zacházet
jako s dominantní mutací. Při párování dominantních
strak a přírodních ptáků je odchov
stejný jako u ptáků s šedým faktorem. Je-li
pravda, že dominantní straky se měly objevit
u modrohlavých v první fázi, objeví-li se na
holátku strakatý vzor, zůstane stabilní po
celou dobu. Straka je dominantní mutace
a má obecně méně strakatých míst, dimorfní
vlastnosti by neměly být ovlivněny, tedy červená
na hrudi bude s největší pravděpodobností zachována.
V Austrálii existují i ptáci podobní popisem skvrnkám.
Jsou také obecně známí ptáci jako recesivní straky,
ale mají nestabilní progresivní strakatý vzor.
Mají normální přírodní peří a pomalu získají
strakaté znaky (Campbell, 2001).  Recesivní
straka modrohlavá bude mít stabilní strukturu
strakatých znaků – zůstane nezměněna po
celou dobu života ptáka. Recesivní straka má
antidimorfní účinky, kdy červená na prsou
samce zcela chybí bez ohledu na distribuci
strakatých znaků. Strakatí ptáci jsou v chovech velmi málo rozšířeni,
a proto i jejich cena velmi vysoká. Při párování recesivních strak jsou
výsledky odchovů stejné jako u ostatních
recesivních mutací, jako je například modrá
běloprsá.
 

_dsc6457.jpg

 

 

 

Fialový faktor (Violet factor)

 

Fialový faktor je mou srdeční záležitostí,
a za to jsem velice vděčný panu J. Vojtěchovi a M. Šarounovi,
kteří mě k ní přivedli.Tato mutace ovlivňuje barvu strukturální
změnou tvaru houbovité oblasti, která vyzařuje
vlnové délky, jež jsou více než modré
až po fialovou. Dědičnost je neúplná dominantní
a způsobuje rozdíly v závislosti na tom, zda
s jedním nebo dvěma faktory. Nejvýraznější
je fialový faktor v modré řadě. Výrazná jsou
hlavně ramena a hlava, tělo je podbarvené
fialovomodrou barvou. Fialový faktor
je velice atraktivní i u přírodních ptáků a Aqua.
Málo a dokonce pokud vůbec je 
rozeznatelný například u šedozelené nebo
lutino mutace. Fialový faktor má vliv na
životaschopnost embryí, a proto není snadné
odchovávat kvalitní (2F) ptáky. Velká část jich
totiž uhyne. Proto je jejich cena tak vysoká.
Fialový faktor by nejvíce vynikl,
kdyby existoval faktor tmavnutí, to by potom
byla fialová barva mnohem výraznější. Fialový
faktor dělá z modrohlavých opravdové
krasavce, proto je tato mutace velmi žádaná.
O rozvinutí této mutace se u nás velice
zasloužil pan Šaroun. 
 

_dsc3136.jpg

 

 

Opalinová 

 

Mutace opalinová v kombinaci
s Tyrkys podařila odchovat u belgického chovatele
Jeff van Esche v roce 2005. Tato mutace
mění strukturu pigmentů v každém peru,
a to snížením krytí melaninu a zvýšením
psittacinu, které se jeví koncentrovaně. Neexistuje
žádná modifikace ze strukturálních
barev. Bílý pruh pod křídly je přítomný, a to
zvýšeně u obou pohlaví. Ve vyjádření této
mutace existuje mnoho variant. Je velice
atraktivní například v kombinaci s modrou fialovou.
 

_dsc9932.jpg

 

 

 

Červenobřichá

 

Tato mutace se vyšlechtila podobně jako
u Neofém tyrkysových. Samci i samice mají
červená břicha. Dědičnost je neúplná dominantní.
Docílit kvalitního zbarvení je obtížné,
a proto je důležitý přísný výběr chovného
materiálu. Vhodní ptáci by měli mít břicho
uceleně červené. Nejvhodnější je párovat červenobřiché
ptáky navzájem. Bohužel zase vzniká velké riziko úmrtnosti,
jako je tomu u violet.
Tuto mutaci lze kombinovat například se skořicovou, šedozelenou
a lutino mutací, kde zvlášť samci jsou
velice atraktivní. Vzhledem k její dědičnosti
je rozšířena i u nás, i když ne u všech chovatelů v takové kvalitě,
jako je tomu v zemích Beneluxu.
 

_dsc1760.jpg

Martin Papač

 
 
 
Martin Papač 
MPapac@seznam.cz